Skrytá láska či přežitek 16

18. března 2013 v 21:38 | Hanka :) |  Povídky
Název: Skrytá láska či přežitek
Pár: Klaus/Caroline
Děj: Navazuje na 3x20.
Upozornění : žádný Smějící se určitě jste si všimli nového obrázku, no chtělo to změnu, tak jsem změnila i obrázek Mrkající


"Ale vždyť mu přece nic nemůžou udělat, je přece neporazitelný." Rebeka odvrátila tvář.
"No je pravda, že mého bratra není lehké zabít, ale bohužel to není nemožné. A jestli zjistí co je doopravdy zač, tak ho… nejspíš zabijí." podívala se na mně, avšak ne do očí.
"Jak ho můžou zabít." klesl mi hlas.
"Kšeftuje se tu na černém trhu se zbraněmi už moc dlouho a bohužel i se zbraní co může zabít Nicka."


"To nemůže být pravda." svezla jsem se o zeď v mém a Nikově pokoji. Nevěděla jsem co mám v té chvíli dělat. Jediné co jsem cítila, byl strach, smutek a prázdnota. Strach nebyl podmíněn tím, že bych se bála o sebe, ale o někoho kdo měl mé srdce. Jeho majitel byl původcem všech třech pocitů. Nedokázala jsem bez něj žít. A to, že mu někdo nejspíš ubližoval, mě drtilo srdce. Prázdnota zase zastírala ostatní pocity, na které jsem měla dost času později, jako třeba zuřivost. Začali mi téct po tvářích slzy, které jsem se snažila před Rebekhou celou cestu sem skrývat. Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona by byla schopna říct.
" Teď už je nenajdeme, pojedeme domů a budeme je hledat ráno." zírala jsem na ni jako na blázna.
Ale raději jsem to nijak nekomentovala. Neměla jsem na to sílu a Rebekha v té chvíli vypadala, že bojuje sama se sebou.
A tak tu teď sedím ve svém pokoji a čekám, až nastane ráno, nechci spát, vlastně ani nemůžu.
Najednou mi zazvonil mobil. Srdce mi vynechalo úder. Snažila jsem se vytáhnout mobil z kapsy a po třetím zazvonění se mi to povedlo, to číslo jsem nepoznávala, ale ihned jsem to zvedla.
"Haló?" zeptala jsem se a vyčkávala, až ten někdo odpoví.
"Vím, kdo jsi a vím kdo je tvá blonďatá kamarádka, samozřejmě tě nejspíš zajímá, kdo jsem já, myslím, že ti bude stačit to, že mám tvého přítele. Jestli ho chceš ještě vidět, pojedeš zítra odpoledne k fontáně di Trevi. A nikomu o tom ani necekneš jasný??" "Ne Caroline, nesmíš je to past. Ahhgr." nemohla jsem ani odpovědět neboť ten neznámý to vypnul.
Věděla jsem, že měl Nick pravdu a taky, že mi je to ukradený. Jediné co jsem musela, bylo se připravit.
Byli to lovci a mě bylo jasné, že jich bude mnoho, ale nebyla jsem nováček. Vždyť na takových akcích jsem byla odchovaná, když jsme většinou zachraňovali Elenu.
Někdo zaklepal na dveře a následně je otevřel. Byla to Rebekha.
"Máš tu kamarádku." rychle jsem se zvedla ze země. Do dveří vešla Bonnie a Stefan. Lehce jsem se usmála a šla je obejmout. Jako první z nás tří promluvila Bonnie.
"Vím, že jsem ti řekla, že přijedu až za dva dny, ale když jsem to řekla Stefanovi, tak během tří hodin sehnal dva lístky do Itálie. Sice jsem mu říkala, že nemusí jet se mnou, avšak byl neodbytný." Stefan jen obrátil oči v sloup.
"No Bonnie, neříká celou pravdu, ten let zajistili Damon a Elena, asi byli rádi, že se nás dvou zbavili." smutně jsem se na něj podívala, ale pokud je Elena šťastná tak i já.
"A kam si se vydala ty." zhodnotila můj batoh Bonnie.
"Nejdeš ho zachraňovat sama, že?" až teprve teď jsem si všimla, že Rebekha je s námi v pokoji.
"To nesmím říct a vy nesmíte jít za mnou, zůstaňte tu." Stefan mě chytil za ruku.
"Na to zapomeň, jel jsem tu, abych vám pomohl, protože Klaus a ty jste mí přátelé. Nedovolím, možná kvůli Klausovi aby se ti něco stalo, rozuměla jsi?" pouze jsem se mu dívala do očí.
"Stefane a teď poslouchej ty mě, jestli tam nepůjdu, nebo tam nepůjdu sama tak mu ublíží, nedej bože zabijí. Tak mi prosím neříkej, co mám dělat, omlouvám se, že jsi musel přijet, ale tady nic nevyřešíš a neříkala jsem Bonnie, přijeď. Proto prosím bych byla ráda, kdybys mě nechal jít a nesledoval mě." pořád držel mou ruku.
"Ne, Bonnie zabezpečí místnost, ať nás neslyší." řekl Stefan a sedl si na křeslo.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 morgan morgan | 14. května 2013 v 19:13 | Reagovat

piš dál .!!

2 em em | 26. srpna 2013 v 16:42 | Reagovat

moc se mi líbí tato povídka a vážně se těším na pokračování ;-)

3 gdfgdsfg gdfgdsfg | E-mail | 9. září 2013 v 20:38 | Reagovat

chci pokračování!! :-D

4 Hanka :) Hanka :) | Web | 10. října 2013 v 16:57 | Reagovat

No dlouho jsem tu nebyla, a vlastně jsem myslela, že blog zruším. Přesto jsem se rozhodla, že povídky budu přidávat tak jak mi výjde čas,. Teď přes víkend se o něco pokusím, ale fakt nic neslibuji, mám teď tak trochu málo času :-? . Ale uvidím co se bud dát dělat. ;-)

5 Lucka Lucka | 19. října 2013 v 17:23 | Reagovat

Krása doufám že bude pokračování :-)

6 nikisek nikisek | 27. prosince 2013 v 18:37 | Reagovat

krásné.. jsem zvědavá jak to dopadne.. bude ještě pokračování?

7 Alexis8301 Alexis8301 | E-mail | Web | 18. března 2014 v 19:27 | Reagovat

Budeš s poviedkou ešte pokračovať? :) Inak, je krásna! :D

8 Jana Jana | Web | 11. září 2014 v 14:52 | Reagovat

Moc hezká povídka, bude pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama