Skrytá láska či přežitek 8

8. prosince 2012 v 20:02 | Hanka :) |  Povídky
Název: Skrytá láska či přežitek
Pár: Klaus/Caroline
Děj: Navazuje na 3x20.
Upozornění : žádné Usmívající se
Tak jsem tu zas. Je mi líto, ale chodím na gympl a tam nestíhám vůbec. Takže tu budu přidávat jednou za čas.. Ale pokusím se tu být častěji. Smějící se



Dole v restauraci na mě už oba čekali, Rebekha v žlutém tričku a tmavých rourách. Klaus v bledě modrém tričku a džínách.
"Ahoj" pozdravila mně Rebekha.
"Dobré ráno" usmál se na mně Klaus.
"Dobré ráno i vám" kývla jsem na oba.
"Tak co budeme dělat?" optala se mile Rebekha?

"Já navrhuji, že by nebylo špatné, abyste se s Rebekhou zajeli podívat do města. Já stejně musím něco zařídit." prohlásil Klaus, ale při poslední větě mu oči zvláštně zajiskřili.
"To je skvělý nápad. Hned jak posnídáme, můžeme vyrazit." zaradovala se Rebekha.
Poslední dobou je až obzvlášť milá, nezdá se ti? Začalo mé "všechno vidím černě" Já.
No a, alespoň je milá a nechce mně zabít. Začala jsem Rebekhu obhajovat.
Myslím, že jednoho dne si budu muset se svými "já" určit pravidla. Škoda, že mi Stefan neřekl, jak je těžké být upírem, neboť si připadám jak Voldemort. Jako bych měla rozkouskovanou mysl místo duše.
Ze přemýšlení mě kdosi vyrušil.
"Lásko, všechno v pořádku?" pohladil mě. Ohlédla jsem se a teprve teď jsem si uvědomila, že Rebekha už tu není.
"Jasně, všechno v pořádku. Jen jsem se zamyslela. Kde je Rebekha." zamračeně jsem se ještě jednou rozhlédla. Rebekhu jsem však nikde neviděla.
" Šla se projít na vzduch, někdo ji volal a nechtěla nás rušit. To muselo být silné přemýšlení." usmál se, a nalil mi džus.
"Jo, to jo." podívala jsem se na skleničku.
"A nad čím pěkným jsi přemýšlela, jestli se mohu zeptat."
"Nad blbostma." odpověděla jsem popravdě. Nevím proč, ale najednou jsem se mu bála podívat do očí.
Najednou mi zazvonil mobil. Podívala jsem se na Kause a zvedla ho.
"Haló?" zeptala jsem se a přitom přemýšlela, kdo by to tak mohl být, protože to číslo jsem neznala.
" Zlato, přidej si mně. To jsem já Rebekha. A jen jsem ti chtěla oznámit, ať pohneš, jinak svému bratrovy něco hezkého řeknu od plic. Neboť mi slíbil, že tě hned pošle za mnou, tak pojď." řekla a chvíli mlčela.
" Jasně už jdu." usmála jsem se.
"Promiň, ale už musím jít." zvedala jsem se od stolu, ale čísi ruka mě zachytila.
"A polibek nedostanu." zaškemral a přitáhl si mě k sobě na klín. Pomalu mně políbil na ústa. Skoro se jich dotýkal.
"Nicku, já už musím jít." zaškemrala jsem mu do úst a teprve potom jsem si uvědomila, co jsem řekla, možná z důvodu, že můj mozek přemýšlí hodně rychle, nebo protože se odtáhl.
Podívala jsem se na jeho tvář. Zářila jako sluníčko. Dobře usmíval se od ucha k uchu. Jako dítě když vidí nějakou dobrotu. Jak ten mohl někoho zabít? Ptalo se mé pravé "Já".
"Jak si mi to řekla?" zeptal se s takovým, skoro "sjetým" smíchem ( sjetým - jak by řekl Jeremy).
" No, přece Klausi." předstírala jsem usměv. Dobře, chtěla jsem ho poškádlit.
"Ty si chceš hrát? Jo?" začal mě lechtat. Popadal jsem se smíchy. Bylo mi fuk, jestli mě někdo slyšel. Protože po hodně dlouhé době jsem byla opravdu šťastná.

























 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aneta Aneta | 9. prosince 2012 v 10:05 | Reagovat

Super !! už jsem se nemohla dočkat kdy bude další :-) moc se mi líbí jak píšeš a těším se na další ;-)

2 Anna Anna | 10. prosince 2012 v 18:33 | Reagovat

KRÁSNÉ ! :-D

3 zelvicka7 zelvicka7 | Web | 2. ledna 2013 v 12:27 | Reagovat

úžasné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama