Never say never

9. srpna 2011 v 3:54 | Hanka :) |  Povídky
Never say never 3




Probudila jsem se ve své posteli. Akorát se mi nezdála jedna maličkost. Nebyla jsem tam sama. Vedle mě ležel rozvalený Damon a těžce oddechoval, díky bohu byl oblečený. Takže se má nejhorší noční můra nenaplnila." Damone, mohl by si prosím vstát a nemačkat se na mě?"
"Nech mě spát, Stefane." zabručel a schoval hlavu. Zamračila jsem se neboť jsem si uvědomila, že jsem v posteli neusínala nýbrž na zemi. Chvíli jsem ho pozorovala jak nevině spí. Uvědomovala jsem si, že mě mohl klidně nechat spát na zemi, ale neudělal to.
Pro sebe jsem se usmála a opatrně vstala. Vzala jsem si věci a šla se převléct do koupelny kde jsem se zamkla. Musela jsem si vyčistit hlavu. V jeho blízkosti se mi točí hlava. Nejen, že se mi motá hlava, motá se mi celý svět."Eleno" šeptal mi tichý hlásek v hlavě. "Ty jsi úplně slepá když nevidíš jak se kolem tebe točí a to, že chodí do školy není proto aby zabil volný čas, ale proto aby ti byl nablízku." pokáral mě za moji slepotu vůči Damonovi.
Ne, to není možné je to přece Damon. Ten necítí nic, jen zabíjí a to kvůli požitku s toho, že mu zuby proudí ta životadárná tekutina. Bránila jsem se, ale sama jsem si musela přiznat, že už jsem ho dlouho neviděla pít krev z lidí nýbrž z konzervy.
Oblékla jsem se a vykonala ranní hygienu. Otevřela jsem dveře od koupelny a šla se podívat do pokoje zdali tam ještě je. Byl otočený, takže jsem neviděla zdali spí či ne. Pomalu jsem přivřela dveře ať ho nezbudím. Seběhla jsem ze schodů, nerozmýšlela jsem se hned a šla si udělat snídani. Rozpálila jsem pánvičku a v tom někdo zazvonil. Vypnula jsem hořák a šla se podívat kdo to je. Otevřela jsem dveře a za nimi stála...
"Co tu chceš?" zasyčela jsem na ni.
"Ale no tak Elenko, víš, že není slušné takhle vítat návštěvu." pokárala mě.
"Vypadni."zabouchla jsem ji přednosem.
"Kdo to byl?"zeptal se protahující Damon. Otočila jsem se na něj a zase odvrátila. Ne, že by vypadal špatně to vůbec ne, ale mám kluka a za druhé nebylo by moc slušné kdybych se mu pořád dívala na hrudník nebo ano?
"Hádej, můžeš třikrát." zabručela jsem.
"No, Hádám, že Stefan to asi nebyl jinak by si ho nevyhodila způsobem, který si použila na tu neznámou osobu.Nebo se pletu?"ušklíbl se a seběhl po schodech do kuchyně.
"Ne, nepleteš, Byla tu Katherine."
"Cože?"


Doufám, že se vám povídka líbí. Brzy bude pokračování. Nemám vůbec čas psát. Tak doufám, že mi to prominete.






 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama